Pod Horou

Studánku nalezneme v Bystřici nad Pernštejnem, v lokalitě Pod Horou v blízkosti koryta Věchnovského potoka.

Oblast:
Zubří země
Kraj:
Kraj Vysočina
Obec:
Bystřice nad Pernštejnem
Katastrální území:
Bystřice nad Pernštejnem
Číslo parcely:
1499/3
Vlastník parcely:
Město Bystřice nad Pernštejnem
Využití:
využívaná
Současný stav:
opravená
GPS:
49°31'11.945"N, 16°15'57.078"E
Opravená studánka

Popis:

Patronem studánky je Základní škola Nádražní Bystřice nad Pernštejnem. Její žáci u studánky byli již dokonce třikrát. Poprvé to bylo 30. května, kdy žáci naměřili toto: teplota 10oC, pH 5,5 a vydatnost 0,147 l/s. Další návštěva byla 22. 9., kdy byla teplota vody 11oC, pH 5,47 a vydatnost 0,190 l/s. Naposledy zde děti byly 8. 12. a naměřily tyto charakteristiky: teplota vody 10oC, pH 5,25 a vydatnost pramene 0,179 l/s.

Značené turistické trasy:

V blízkosti studánky prochází modrá turistická trasa, která vede z Bystřice nad Pernštejnem směrem na Bratrušín.

Zajímavosti v okolí:

Za návštěvu stojí i samotné město Bystřice nad Pernštejnem, kde se nachází například kostel svatého Vavřince. Ten byl zbudován v raně gotickém stylu ve 13. století a později barokně přestavěný. Město má ještě jeden kostel svaté Trojice, původně sloužící evangelíkům, z roku 1615, dnes jde o kostel hřbitovní.Na Černém Vršku je kaple svaté Anny z roku 1749.

Na náměstí se nachází kašna z roku 1892 se sochami Cyrila a Metoděje, ve středu se pak tyčí mariánský sloup z roku 1727 a v horní části náměstí je postaven pískovcový kříž s pietou z roku 1881.

Před Základní školou TGM je umístěna nesmírně cenná socha prvního prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka od novoměstského rodáka, sochaře Vincence Makovského (v úpravě Vladimíra Preclíka, v roce 1990 stála na Václavském náměstí v Praze během výstavy k prvnímu výročí sametové revoluce, její kopie je např. v Brně před budovou Masarykovy univerzity na Joštově ulici).

Pověst o studánce:

„Toníku, zajdi pro vodu, už nám dochází,“ volá babička na klučinu, který si hraje svoji oblíbenou hru. „Za chvilku babi, jen, co to dohraju“ odpoví Toník, kterému se od jeho zábavy nechce ihned upustit. Pro vodu ke studánce „Pod Horou“ však chodí rád, a tak bez dalších řečí vezme malý dvoukoláček, na něj naloží 2 větší kanystry a jede.

Babičce tím udělá radost, protože ona používá tuto vodu ke spotřebě v kuchyni, především pak na bylinné čaje, ve které, jak ona říká má teprv koření ten správný „šmak.“

Po cestě Toník potká spolužáky, kteří si neodpustí poznámku: “Zase tě poslali pro vodu? Šetříte, že?“ Chlapec se však nedá a říká: „To ani ne, taky ji piju raději, než tu napravenou z vodovodu!“ Děti se již k dalším poznámkám neodhodlaly, a tak si chlapec kráčí po svém dál.

 Vždycky, když přijde ke studánce, nejdříve ji letmo prohlédne, zjistí její stav, jestli není nějak narušena a také zkontroluje odtok, směřující do nedalekého potoka. Potom už se věnuje svému rituálu – opláchne si ruce, napije z dlaní, osvěží si čelo. Nyní propláchne kanystry a napouští jeden z darů naší Země – křišťálově čistou vodu. Pokud je zrovna hezké počasí, potkává se u pramene s místními zahrádkáři, s kterými si vždy rád popovídá.

Jednou, když bylo docela pochmurno a u pramene ani živáčka, zaslechl Toník za zády nějaké mlaskání. Otočí se a on to pejsek – mladý foxteriér pil vodu z přepadu pramene. První, co ho napadlo, bylo pejska pohladit. Ten se však choval nedůvěřivě, nejprve poodskočil a pak utekl někam na druhý břeh potoka. Toníkovi to bylo docela líto, zvlášť když nikde neviděl jeho pána. Bylo zřejmé, že jde o zatoulané štěně.

Další den se vydal ke studánce, přestože zásoby vody doma ještě zdaleka vyčerpány nebyly. Babičce to bylo divné, ale říkala si, že je dobře, když kluk nesedí pořád doma u „PéCé.“

Když přišel ke studánce a opět se napil, slyšel znovu ono mlaskání! Nebyl to nikdo jiný, než malý foxtík, který si jeho přítomnost z předcházejícího dne zapamatoval. To už se chlapec však nenechal překvapit, vytáhl z kapsy připravené kolečko salámu a snažil se s psíkem navázat kontakt. Brzy se zadařilo, jenomže co dál? Co když někomu chybí a hledají ho na nesprávném místě? Vydali se tedy oba na protější stráň posetou chatkami, odkud pejsek přišel. Nebylo lehké někoho najít, v takovém počasí lidé většinou nevycházejí z domu. Šli tedy podle dobrého úsudku tam, kde se kouřilo z komína. Toník se nejprve ozval hlasitým pozdravem u branky prvního pozemku, a když nikdo neodpovídal, šel zaklepat na dveře chatky. Vylezl však zachmuřený pán, zřejmě původní obyvatel blízkého sídliště a poslal je oba, ať si jdou hledat pomoc někam jinam. Toníka to sice naštvalo, ale nevzdal se a šel osudu svému náhodnému kamarádovi dále naproti. Přišli k další chatce, kde paní uklízela ze schodků napadané listí. Ta si se zájmem psíka prohlédla a sdělila Tondovi, že si ho dovezli lufťáci z Brna, a když odjížděli a on nepřišel na zavolání, tak ho tu prostě nechali. To byla samozřejmě úplně jiná situace, chlapec paní poděkoval a svého čtyřnohého přítele si odvedl domů, kde je babička přijala se slovy: „Vidíš Toníku, každá studánka skrývá něco tajemného a ta naše Ti dokonce našla věrného kamaráda.“

Od té doby už nechodí Toník pro vodu sám...

Patron: ZŠ Nádražní Bystřice nad Pernštejnem

Připojené soubory

Pod Horou

Používáním tohoto webu souhlasíte, že využívá cookies. Více informací